Očekávání

Des jsem četla u Báry na blogu článek o tom, že „nejšťastnější způsob, jak získat to, co chci, je říct si o to“. Má pravdu. Jen někdy se k tomu člověk musí těžce dopracovat.
Od malička jsem měla vžitý model, že bych si neměla o věci říkat, ale spíš čekat a být vděčná za to, co dostanu. Nejdřív šlo víc o dárky k narozeninám a Vánocům. Tam jsem se naučila docela brzo, že je lepší si říct a pak nemuset předstírat spokojenost z něčeho, co se mi nelíbí.
Jenže postupem času jsem zjistila, že to jde aplikovat i na každodenní činnosti. A že mi toto poznání trvalo pěkně dlouho…
Takže už umím:
– napsat manželovi tipy na dárky (včetně linků na konkrétní věci),
– nechat se od něj pozvat kamkoliv od večeře po dovolenou,
– předbíhat frontu u pokladny, když mám málo věcí,
– domluvit špatně parkující řidičce, aby mi udělala místo :-),
– utnout vykecávající kamarádky v telefonu,
– ve skupině nerozhodnutých lidí ukončit to přešlapování a udělat rozhodnutí (moje:-))
a jiné každodenní drobnosti.

Strašně se mi ulevilo, když jsem jednoduše přestala očekávat, že ostatní vidí do mojí hlavy a přesně vědí, co zrovna chci. Naučila jsem se říkat přání nahlas. Z toho taky pramení ty moje věčné wishlisty :-).
Přání se také v čase vyvíjeji, tak si docela ráda utřídím myšlenky při sbírání i formací. Teď chci třeba kožich, ale absolutně nevím jaký. Jen mi musí padnout do oka a tak jsem ve fázi hledání a ukládání fotek :-). Výborný pomocník je Pinterest. Najdete tu spoustu inspirace z jakékoliv činnosti – od vaření přes zahradu, zařizování domu po dětské hry či nové trendy v oblečení.

Co vy a přání, umíte si říct o to, co chcete?

Krásný víkend!
P.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Ostatní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Očekávání

  1. Sedmi napsal:

    To by mě zajímalo, jak se ti zažil model, že máš čekat, až někdo telepaticky uhodne, co chceš? S kožichem neporadím, já mám ke kožichům (a ke zlatu) averzi od malička… ale Pinterest je fajn 🙂

    • Byla jsem malá a velice rychle jsem s tím přestala, ale moc se mi to nezamlouvalo dělat šedou skromnou myš a tak jsem to změnila. Kožich bude umělý, někde ho najdu :-))

      • Sedmi napsal:

        tak to je fajn :-] nekdo ma ale asi to popelkovstvi v povaze…
        s kozichem te asi nepotesim, ono je to totiz ve finale skoro jedno, protoze ty umele pro zmenu skoro nejdou recyklovat… ne, ze bych byla zase az takovy silenec, nosim normalne kozene boty a kabelky atd., ale v tomhle pripade to mam hozene jinak a kozichy proste bojkotuju v jakekoliv podobe… 😛

  2. Vanilka napsal:

    Neumím. A asi je to chyba. Pořád jsem nějak zablokovaná v logice, že si přece nemusím (a nechci) o všechno říkat. Víc než o dárky a dovolené mi jde spíš o takové ty malé drobnosti všedních dnů. Aby „někdo“ vynesl koš, vyklidil myčku nebo poskládal usušené prádlo. Ale uznávám, že by bylo jednodušší, kdybych si o to řekla, než abych pak vztekle tu myčku o půlnoci vyklízela sama.

    • Jasně, nemyslím tím jen dárky, ale na těch jsem se to jako malá naučila a pak pokračovala i v jiných oblastech. S košem a myčkou fakt nemám problém si o to říct. :-)) je to opravdu tak, že když si neřeknu o pomocv tak prostě sama od nikoho nedojde. A na naštvanou hrdinku si hrát nebudu. To ničí jen mě.

  3. avespasseri napsal:

    🙂 Asi je důležité naučit se to říct tak, abychom neměli pocit, že nejsme dost „slušní“ a ochotní (a ony to prý ženy většinou moc neumí). A určitě je důležité vědět, co chceme .-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s