Babička

Dobré ráno!

Moje babička oslaví v tomto týdnu narozeniny. Bude jí úctyhodných 88 let. Na dortu by proto klidně mohla mít dva sněhuláky🙂.

V posledních letech se s ní vídám zhruba jednou měsíčně. Pokaždé, když přijedeme na jih, ji jdeme s dětmi i manželem navštívit a vždy je to setkání příjemné. Babička je totiž pořád v obraze, ví, co se v rodině i ve společnosti děje, je vitální a vede se jí dobře. Je to silná žena, která toho má hodně za sebou, ale brala život prostě takový, jaký byl. Nikdy jsem ji neslyšela, že by si stěžovala nebo že by se litovala. Dostala jsem od ní rady, kterými se mohu řídit doteď a které beze zbytku platí.

Hodně se mi v poslední době vybavují moje vzpomínky na dětství a právě na babičku. Vlastně celý můj život je babička v důchodu. Moje první vzpomínka je někdy na dobu, kdy mi byly přibližně 4 roky a babi mě vezla na kole na nosiči do školky. Vždy mi nosič obalila ručníkem, aby mě netlačil🙂. Taky si přibližně ze stejné doby pamatuji, jak jsem si brala takové malé pětiprsté hrabičky a pomáhala jsem jí okopávat záhony na zahradě a před domem. Vždy se mi líbilo, jak rychle uměla vyplít trávu. Já se s tím babrala docela nemotorně. Její, dle mého, nejbližší kamarádka byla sousedka paní Kosová. Pamatuji si ji jako velkou hodnou paní s brýlemi a velkým nosem. Já mám stejné příjmení. Docela jsme se tomu s babičkou zasmály, když jsem jí říkala, že se budu vdávat a že se budu jmenovat stejně.

Z dětství si vybavuji i několikery prázdniny, které jsem u ní a dědy trávila. Ona to pro mě nebyla dlouhá cesta – stačilo přejít naši zahradu, babička s dědou bydleli hned naproti. Ale když byli naši v práci, tak jsem byla u nich. Na léto přijely sestřenice z Prahy a byl nás plný dům. Babička jezdila každý den na kole do obchodu, děda byl pořád v dílně, v deset se volalo: „Dědo, kafe!“ a on přišel na kafíčko. Kafíčko byl jejich rituál. A taky karty. Od doby, kdy jsem začala pít kafe, jsem jej pila s babičkou moc ráda. Děda si dával do zeleného skleněného hrnku asi pět kostek cukru, babička měla jen malé kafe do porcelánového šálku. Ke kafi byly vždy sladkosti – ať už buchty nebo Esíčka, Koka nebo Florentky. Nebo taky děda rád Tatranky🙂. Byl hrozně na sladké! Proto babička pořád pekla. Měli s dědou tři děti, tak se pořád vařilo a peklo. Vždy v pátek byl sladký oběd. Milovala jsem fazolovou polévku a pak béleše (pro nemoraváky – vdolky) s jahodovou pěnou nebo s povidly nebo s marmeládou.

U babičky se vůbec výborně jedlo. Každé jídlo vonělo, skvěle chutnalo, kořenilo se tradičními surovinami, ne moderními dochucovadly. Doteď se snažím vařit bez kořenících směsí, po kterých jídlo chutná většinou dost podobně. V polévkách jsem milovala obrovské kusy zeleniny. No vařím to podobně, dětem zeleninu taky mačkám vidličkou, když na to dojde🙂. A bramborový salát byl se salámem. Na ten jsem chodila jen tak jako na svačinku. Vůbec mi nepřišel přílohový, i když ho jako přílohu jedli. No a chlebíčky dělala babi výborné. Měla sýrovou pomazánku, ve které mi teda nejela cibule, ale dalo se to skousnout, protože jsem měla moc ráda nahoře nastrouhané vajíčko na chlebíčcích. Byly jak zasněžené. Když už jsme u jídla – taky si pamatuju, jak babi krmila na podzim husy. Dávala jim máčenou kukuřici, pak si sedla na zápraží, husu mezi nohy, jednou rukou otevřela zobák a druhou udělala nějaký hmat a nacpala celou hrst namočené kukuřice až do hrdla. Pak huse sousto posunula tím, že jí přejela po krku, pěkně až do žaludku. Ekologové prominou, tohle byla realita. No a pak byly husí játra a sádlo…🙂 Taky jsem u nich zažila jednu zabíjačku, ale víc si vybavuji zabíjačky u druhé babičky z mamčiny strany.

U babičky doma jsem chodila obdivovat jejich ložnici, pokoj, kam se běžně nechodilo. Měla samozřejmě nadýchané péřové polštáře a duchny a vždy už bylo ustláno, když jsem jako malá přišla. Samozřejmě jsem po nich skákala, jako všechny děti🙂. Naproti postele bylo trojdílné zrcadlo s nízkou komodou a tam měla babička svoje kosmetické propriety. Do dneška si pamatuju hnědý Impuls, kulatý kartáč na vlasy, malé zrcátko a pinzetu, tónovací krém s růžičkou (ano, byl to Lancome – dárek ze zahraničí) a nikdy tam nechyběla zastřená červená nebo vínová rtěnka. Babička bez rtěnky neopouštěla dům. I když jela ráno do obchodu nebo se mnou do školky, vždy měla červenou pusu. Když k nám přišla na narozeniny, nikdy nebyla v zástěře, ale byla hezky oblečená s bílou halenkou a červenou pusou. A taky má vždy látkový kapesník v ruce, když je na návštěvě. Nosila takové velké zlaté prsteny. Vždy jeden nebo dva. Teď by se řeklo cocktail ring. V mých očích to byla dáma, líbila se mi ta proměna z normální babičky, která obstará celou domácnost v zástěře, do upravené elegantní paní.

Dostala jsem od ní kabelku, kterou jí daly kolegyně k odchodu do důchodu, měla by být přibližně tak stará jako já. Je to malá pevná černá kabelka se sametovými uchy, pošitá českými skleněnými korálky. Měla jsem ji nejednou na plese.

Při psaní článku se mi samozřejmě vybavuje téměř nepřetržitý tok vzpomínek na moje dětství a nejen na babičku a dědu, ale i na ostatní členy rodiny a kamarádky, se kterými jsem si hodně užila. Bylo to krásné, vůbec na jihu mi přijde všechno takové hezčí a klidnější. Ale o tom třeba zas někdy jindy.😉

Babičce popřeju tento týden k narozeninám zatím aspoň po telefonu a později s celou rodinou osobně.

Mějte se krásně a najděte si taky chvilku na vaše hezké vzpomínky, zahřejí vás u srdce.  ;-)

Pa, Pavla

Příspěvek byl publikován v rubrice Doma se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Babička

  1. NielaD napsal:

    Moc krásné čtení. Také mám svou takovouto babičku je o pár let mladší 83 ji bude v březnu. Mám s ní také spojené jen krásné a voňavé vzpomínky.

  2. Martina Fraňková napsal:

    Babičce přeji vše nejlepší a ještě hodně životní energie! (Já přišla o obě babičky brzy, chybí mi ).

  3. Alena Sipplova napsal:

    Pavli…krasny,dojemny cteni;) preji babicce jen to nejlepsi k tak krasnemu veku a at ji zdravi slouzi! Moje babicka je taky v duchodu co si pamatuju;)

  4. Veronika Koňariková napsal:

    To je krásný článek! Já nemám ani jednu babičku od 8 let. A do 8 jsem měla jen jednu a i přes to, že společný čas byl tak krátký mám na ní spoustu krásných vzpomínek🙂 Byla zlatá jako můj taťka, který bude letos už taky 12 let po smrti😦. Takźe přeji babičce hlavně pevné zdraví😉

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s